Z historie pivovarů

Hlavní Menu

Pivovar Blučina

zal. ? 16. st. - 28. srpen 1884

(Blučina se nachází poblíž Brna)

      Nejstarší informace o činnosti pivovaru v Blučině pochází z roku 1592 a to díky zápisu zprávy o hospodaření, kdy v den sv. Řehoře bylo přijato od sládka blučinského pivovaru 12 sudů piva. Za jednu bečku po 2 zl. 8 gr.
      Avšak vařit pivo bylo v Blučině povoleno již dříve, když r. 1559 Vratislav z Pernštejna na Židlochovicích "učinil obyvatelům blučinským pro zlepšení živností milost, aby pivo vařiti, ku potřebě své obraceti i také vystavovati tu na městečko mohli a šenkovati i s potomky svými na budoucí časy." Povolil jim: "aby i jinam na vsi a městečka cizích pánů, které by k panství židlochovickému nepřináležely, vystavovati mohli, než na měastečka, vsi k Židlochovicím příslušející piv vystavovati ani prodávati nemají. Jestliže by sami kdy piva v městečku neměli, takže by odjinud tam vésti musili, tehdy odjinud piva bráti nemají nežli z pivovaru židlochovického. Jestliže by se pak piva v pivovaře židlochovickém nevařilo, tehdy ze vsí, městeček k panství židlochovickému přináležejících a ne odjinud".

      Ze starých účetních knih se dále dovídáme o úpravách pivovaru. Byly podezděny dveře, opraveny hvozdy a pece, pobity pivní bečky, koupen koš na nošení chmele a smola do koryta v němž se při sladování namáčí pšenice.
V pivovaře se topilo dřevem z obecního lesa, což opět dokazují účetní knihy pivovaru. Srovnáme-li příjmy a výdaje pivovaru, zjistíme že příjem za pivo a mláto byl celkem 579 zl. 3 gr. 1 d. a výdaje za pšenici, plat sládka, vožení vody a sladu, chmel, dřevo a osatní vydání činil 261 zl. 18 gr. 3 d. Což činilo více jak 300 zl zisku pro obec.

      Pivovaru se dařilo i v následujících letech. V r. 1620 bylo provedeno 47 varů a za jeden var se utržilo 35 zl 19 gr. 5 d. Obecní pokladna přijala za pivo 1675 zl 26 gr. 4 d. V témže roce bylo také investováno do obnovy. Bylo zakoupeno 22 pivních beček, spravena pec na hvozdě, koupeny 3 kádě na chlazení piva a jeden džber.
Pivo se v té době vařilo z pšenice a ovsa. Ta byla kupována z různých zdrojů a míst. Například od Vávry Javorského z Rajhradu, Matouše Jandouška z Popovic, Beneše z Rebešovic, Jakuba Krejčího z Blučiny, Jiříka Žáka ze Sobotic, nebo od Havla Šratě a Havla Bláhy z Telnice. Pro pořebu pivovaru bylo nakoupeno celkem za 631 zl. 20 gr. 3,5 d. Stejně tak se nakupoval i oves.
Pivovar neměl dobrou měkou vodu na vaření piva a tak se musela dovážet. Pšenice i oves se sladovaly v pivovaře a vozily se do židlochovického mlýna k mletí.

      Nejvyšším pánem v pivovaře byl sládek. Od 22.1.1620 do 15. 4. 1621 za navaření 43 varů mu bylo vyplaceno za každý var po 1 zlatce.
V r. 1633 se vařila měsíčně jedna várka piva za kterou se utržilo 205 zl. 21 gr. 3 d. Sládkem byl Matěj Procházka a za každou várku obdržel 1 zlatku.

      V době válečné i poválečné výroba piva znatelně poklesla. V r. 1649 obec obdržela za dluh od občanů Přisnotských žito, které blučinští vyměnili za ječmen na zdělání sladu do pivovaru.
V r. 1655 byly pivovarské hvozdy sešlé a obecní starší se je rozhodli opravit. Na opravu střechy hvozdu bylo koupeno 4000 šindelů a 3000 hřebíků. Kromě střechy hvozdu byl opraven klenutý roh hvozdu a dva pilíře a několik maličkostí.

      Od března do konce prosince 1655 se uvařilo 11 várek a utržilo 140 zl. Chmel byl nakoupen od Jiříka Šedivého, který byl blučinským občanem, z čehož se dá usuzovat, že se chmel pěstoval na pozemcích obce.

      V roce 1676 byla opravena a vyzdvižena nová radnice, pivovar a hvozdy. Ale ještě téhož roku, 15. května radnice shořela a požár poškodil i část pivovaru a pánev na vaření piva. Za opravu pánve na vření piva bylo vyplaceno brněnskému kotláři 8 zl. Na pokrytí střechy pivovaru a hvozdu bylo zakoupeno 16 000 šindelů v Blansku. Na co šindele nezbyly, bylo pokryto slámou.
V roce 1677 bylo celkem uvařeno 23 várek piva ze 125 měřic pšeničného sladu, 12 měřic ječmenného sladu a 25 měřic chmele.

      V roce 1749 bylo dáno 143 měřic pšenice na udělání sladu. Uvařilo se 21 várek po 6 sudech, dohromady 126 sudů piva.
Příjem pěněz za vyšenkované obecní pivo byl r. 1752 423 zl 20 gr. Za jeden sud kyselého piva se přijalo 3 zl. 20 gr., máz piva stál 1 gr., sud = 6 věder.

      Dále nejsou o pivovaru žádné zprávy až do roku 1835, kdy při velkém požáru do základů vyhořel a zůstaly jen zříceniny. Požár vznikl 27. května v domě ševce Šprincferta v č.p. 166. Zcela zhořelo 50 domů a více jak 80 bylo požárem značně poškozeno. Uhořelo 6 obyvatel Blučiny.

      Dne 1. října 1840 byla ujednána smlouva mezi panem Vašátkem, sládkem z Pozořic a blučinskou obcí, která mu přenechá blučinský pivovar na 20 let, od 1. listopadu 1840 do konce října 1860. Nájemné bylo stanoveno na 15 zl každý rok, splatných do října. Zemře-li František Vašátko, právoplatným nástupcem je jeho bratr Matěj. Dále bylo ujednáno, že si nájemce postaví pivovar z tvrdého staviva a podle plánů od vrchnosti. Kromě pivovaru, musí postavit všechny budovy k pivovaru patřící. Stáje, kůlny, valečku, spilku, obydlí sládka a čeledník pro jeho čeládku. Zřídí sušící pece s železným valachem a opatří ze svého veškeré nástroje k provozu, vybavení pivovaru a také sladovny. Obec dodá kamení, cihly písek a koryta do spilky. Práce a dovoz se vykoná robotou bezplatně. Obec odevzdá sládkovy starý kotel z vyhořelého pivovaru, který vymění za nový větší kotel.

      Nájemce nesměl pivo žádnému šenkýři okolních panství prodávat a blučinská radnice nesměla pivo odjinud kupovat. Kdyby se pivo v Blučinské pivovaře nevařilo, sládek nemá právo pivo kupovat jinde a prodávat radnici.
Vašátku později předal pivovar svému bratrovi a sám odešel do Němčic. Bratr se z obcí soudil, asi nedodržoval smlouvu.

      R. 1852 se obecní představitelé dohodli s nájemci pivovaru o zřízení vodovodu do pivovaru, protože voda se musela do pivovaru dovážet povozy z řeky Cézavy. Nájemci pivovaru Benjamin a Mojžíš Reichové se zavázali, že vodu zajistí v požadovaném množstí z farního pole Losengrund a to za 24 hodin 140 věder. Na základě toho radní povolili stavbu vodovodu s tím, že uhradí polovinu nákladů na jeho vystavení pokud 140 věder vody opravdu vodovodem poteče. Náklady na vystavění byly 787 zl. ve stříbře.
Místo 140 věder teklo ale jenom 60, takže bratři Reichové byli nuceni podle smlouvy na vlastní náklady přivést vodu z řeky Cézavy, což udělal až jejich podnájemník Gustav Deutsch v r. 1854 a Benjamin Reich musel ještě za svedení vody doplatit 320 zl. Ve stříbře.
Bratři Reichové z Fünfhasenu u Vídně předali poté pivovar Gustavu Deutschovi, který jej 1. ledna 1855 odevzdal představenstvu obce. Do konce r. 1857 se pivo nevařilo.

      Nový nájemce Adolf Herrmann vařil pivo do r. 1863. V květnu 1863 se přihlásil sládek z Rajhradu, Rudolf Knesl, který měl pivovar převzít na 6 let a opravit ho. První várka měla být do 15. července t.r. a od té doby byl počítán nájem. Materiál, cihly a břidlice dodala obec. Dále bylo smluveno, že pokud trvá propinační právo, má každý blučinský šenkýř brát pivo od něho. Sládek se zavázal, že svede vodu do pivovaru, zřídí sušírnu na "nový způsob", aby byla bez kouře a dá obci ročně 4 sudy dobrého piva, tj. 16 věder zdarma. Nájem činilo ročně 100 zlatých splatných vždy předem.

      R. 1862 Antonín Mirna z Blučiny č. 1 obdržel povolení zřídit šenk na Pindulce . Nálev kořalky mu byl povolen, ale prodej piva mu musela povolit obec, jelikož měla propinační právo. Obecní výbor mu nakonec povolení vydal s podmínkou, že nesmí nakupovat jiné pivo, než s blučinského pivovaru. Pouze v případě, že se pivo v Blučinské pivovaře vařit nebude, má právo brát pivo ze Židlochovic.

      Dalším nájemcem se stal 1. května 1868 do konce roku sládek Vojtěch Rodem. Mimo nájemného 100 zl. Musel dát obci 2 bečky, nebo 8 věder piva.
Po Vojtěchu Rodemovi si najal pivovar Schwarz a celý ho přebudoval na sladovnu. Chtěl budovy koupit, ale obec kladla přemrštěné požadavky, takže z koupi sešlo.

      Sladovna i s budovami pivovaru 28. srpna 1884 vyhořela. Jak požár vznikl se nezjistilo. Vědělo se pouze, že nájemce Schwarz byl dobře pojištěn.

      K výstavbě vyhořelého pivovaru a sladovny už nedošlo a na jeho místě byl později mužský chudobinec, obecní býkovna a kůlny.